Tovaryšstvo Ježíšovo je jeden z největších a nejvýznamnějších řeholních řádů římskokatolické církve. Byl založen sv. Ignácem z Loyoly roku 1534. V roce 1773 jej sice papež Klement XIV. na nátlak evropských panovníků zrušil, řád ale fakticky nikdy zcela nezanikl a v roce 1814 jej papež Pius VII. celosvětově obnovil. Činnost řádu se soustřeďuje zejména na pastorační a misijní činnost a na oblast vědy a vzdělávání.
Tovaryšstvo Ježíšovo je mužský řád bez paralelní ženské větve, určitou podobnost ale lze nalézt u samostatných ženských řeholních společenství. Jde zejména o kongregace Anglických panen, sester Sacré-Coeur či Společnost sester Ježíšových.
Do českých zemí přišli jezuité z Vídně roku 1556 vedením teologa Petra Canisia a na Starém Městě pražském založili Klementinum. Později byli vykázáni nekatolíky, ale nazpět se vrátili již roku 1620 po bitvě na Bílé hoře. Ve druhé polovině 17. byla vybudována novoměstská kolej (Profesní dům) s kostelem sv. Ignáce, a malostranská kolej při kostele sv. Mikuláše a staroměstský konvikt s kostelem sv. Bartoloměje.
Postupně byly zakládány jezuitské koleje v Březnici, Jičíně, Klatovech (1636), Litoměřicích, Plzni, Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Chomutově, Kladsku, Telči, Olomouci, Brně, Jihlavě, Znojmě, Uherském Hradišti a Opavě. Jezuité se angažovali v kázání, které bylo stejně jako výuka nejprve latinské a německé, posléze také české. Po bitvě na Bílé hoře byly hlavní náplní činnosti řádu v Českých zemích liturgie a školství, jako hlavní nástroje potridentské rekatolizace. Roku 1622 byla Tovaryšstvu Ježíšovu v Praze svěřena výuka na Karlově univerzitě, dále pokračovala činnost ve školství, vědách, umění a kultuře.
Rekatolizační působení jezuitů v českých zemích je vnímáno rozporně. Podporovali gramotnost a zakládali školy (základní, střední i vysoké), které měly vynikající úroveň určitého typu vzdělání, na druhé straně byla praktikována cenzura části česky, německy, latinsky a francouzsky psané literatury. Cenzurované knihy byly páleny při veřejných divadelních představeních a to za zpěvu jezuity složených písní.
V současné době existují řádové domy České provincie Tovaryšstva Ježíšova v Brně, Děčíně, Olomouci a Praze a na moravských poutních místech Hostýn a Velehrad, společný česko-slovenský noviciát pak existuje v Ružomberku.
Některé jezuitské instituce v Česku
- Klementinum s kostelem sv. Klimenta na Starém Městě v Praze (1556–1773), 3. největší kolej jezuitů na světě, dnes Národní knihovna a kostel sv. Salvátora
- Jezuitská kolej a univerzita v Olomouci (1566–1773), dnes Univerzita Palackého v Olomouci a kostel Panny Marie Sněžné
- Jezuitská kolej v Brně (1582–1773), dnes kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Jezuitská kolej v Českém Krumlově (1588–1773), dnes Hotel Růže a kostel sv. Víta
- Jezuitská kolej v Chomutově (1589–1773), dnes Oblastní muzeum a kostel sv. Ignáce
- Jezuitská rezidence v Bohosudově u Krupky (1591–1773 a 1853–1950), dnes biskupská škola a bazilika Panny Marie Bolestné
- Jezuitská kolej v Jindřichově Hradci (1594–1773), dnes Národní muzeum fotografie a kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Kostel sv. Kateřiny v Chomutově (1605–1773), dnes součást Okresního muzea
- Novoměstská jezuitská kolej na Novém Městě pražském (1622–1773), dnes součástí Všeobecné fakultní nemocnice a kostel sv. Ignáce postavený v letech 1655–1677
- Betlémská kaple v Praze (1622–1773)
- Kostel Panny Marie před Týnem na Starém Městě v Praze (1623–1773)
- Jezuitská rezidence v Liběšicích (1623–1773) s kostelem Nanebevzetí Panny Marie
- Jezuitská kolej v Jičíně (1623/1628–1773) s kostelem sv. Ignáce z Loyoly
- Jezuitská rezidence v Tuchoměřicích (1623–1773) s kostelem sv. Víta a Linharta
- Jezuitská kolej ve Znojmě (1624–1773) s kostelem sv. Michala
- Jezuitská kolej v Opavě (1625–1773) s kostelem svatého Jiří (později sv. Vojtěcha)
- Jezuitská kolej v Kutné Hoře (1633–1773), dnes Galerie Středočeského kraje a kostel sv. Barbory
- Jezuitská kolej v Klatovech (1634–1773), dnes Městská knihovna Klatovy a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce
- Jezuitská rezidence v Žirči (1636–1773)
- Jezuitská kolej v Březnici (1642?–1773), dnes kostel sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského
- Jezuitský konvikt na Starém Městě pražském (pol. 17. století) s kostelem sv. Bartoloměje (1726)
- Jezuitská kolej v Uherském Hradišti (1662–1773), dnes kulturní středisko a kostel sv. Františka Xaverského
- Svatá Hora u Příbrami (1647–1773), dnes Svatohorský klášter a bazilika Nanebevzetí Panny Marie
- Jezuitská kolej v Litoměřicích (1654–1731) s kostelem Zvěstování Panny Marie (1701–1773)
- Jezuitská kolej v Telči (1662–1773), dnes součást Masarykovy univerzity, pobočky jihlavského Muzea Vysočiny a kostel Jména Ježíš
- Jezuitská rezidence ve Staré Boleslavi (1658/1670–1773) v těsné blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie
- Profesní dům na Malé Straně v Praze (1673–1773), dnes kostel sv. Mikuláše
- Jezuitská kolej v Opařanech (1717–1773), později zámek, dnes dětská psychiatrická léčebna a kostel sv. Františka Xaverského
- Hostýnský poutní kostel a klášter v Beskydech (1887–1950)
- Klášter Velehrad (1890–1950 a od roku 1990), dnes také Stojanovo gymnázium a bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje
- Jezuitský exerciční dům v Podmoklech (1924–1933)
- Jezuitský filosofický ústav v Děčíně (1933–1950), noviciát pro německy hovořící jezuity při kostele sv. Václava a Blažeje